Nepředstírej

Sen, který se mi zdál před pár dny, jak jsem ze sebe udělala někoho jiného jen kvůli uznání jiných..

Dorazila jsem do jednoho staršího kempu, s polorozpadlými chatkami, kde se měl odehrávat nějaký koncert. Po chvilce mě to místo nějakým způsobem uchvátilo, i když to vypadalo jak z roku raz dva tři..

Nikoho jsem tam neznala, ale bydlela jsem ve stejné chatce s pár holkami, co nebyly příliš ,,oblíbené, populární" nebyly to prostě namyšlené holky, jak ty ostatní. Nakonec byly fajn.

Celý kemp vypadal jako kdyby majitelé chtěli, aby tam bylo ještě naposledy živo, než ho zavřou za nebezpečí úrazu. Stánky u pódia byly celkem v pohodě, o záchodcích se to říct nedalo.

Seděla jsem s holkami z chatky u stolu u pódia a čekaly jsme s ostatními na ten koncert. Objevila se tam skupinka holek se dvěma kluky, jeden z nich se mi líbil.

Šla jsem na wc a tam byla ta skupinka holek ( jako kdyby nemohly chodit na záchod samy), potom jsem šla ke stánku na něco k pití. Stála jsem u stánku, který byl zavřený, ale byl tam lístek, kde stálo že je otevřený z druhé strany. Ještě chvilku jsem tam stála a když jsem se otočila, stáli tam ti dva kluci. Ten co se mi líbil se se mnou dal hned do řeči. Byl milý a sympatický, zábavný. A tak jsme šli na druhou stranu stánku spolu a přitom si povídali.

Ovšem z druhé strany seděly ty holky, a já si najednou říkala co tady dělám, vždyť sem nezapadám. Ony vypadaly jak z vyšší třídy, a koukaly na mě povýšeně, ale ten kluk jménem  třeba Mark, řekl že jsou v pohodě a pozval mě k nim ke stolu. Jenže ty se tvářily, že nejsem na jejich úrovni. A začaly kemp a některé holky tady pomlouvat, jak jsou trapný, hrozný, že je to děs, že chtěly být jinde někde na pláži na Bali...a pak se mě zeptaly na můj názor na kemp. Chtěla jsem se zalíbit a hodně se mi líbil ten kluk. A tak jsem vážně udělala co jsem udělala. Přidala se k nim a tvářila se, že jsem jako ony. Odpověděla jsem jim tak nejvíc povrchně až mi bylo ze sebe zle. Jim se má odpověď líbila a kývly. Asi že mě přijaly. Jenže Markovi se to nelíbilo a já se cítila tak hloupě, že jsem se zvedla a odešla. Za rohem jsem se rozbrečela a šla k chatce. 

Otočila sem se a za mnou šel Mark.

Teď bych k tomu napsala část jako do příběhu, jak by to třeba dopadlo.

Zastavila jsem se a zírala jsem na něj. Nechápala jsem proč se za mnou rozhodl jít, rukou sem si otřela slzy a čekala jsem co se bude dít. Myslela jsem si, že mě nebude chtít vidět, že na mě změnil názor a styděla jsem se za to jak jsem se zachovala. 

Přišel ke mě a hned se snažil pochopit co se tam vůbec stalo. Zeptal se mě proč jsem jim řekla něco jiného než jemu, chtěl vědět co se mi na tom kempu nelíbí. Vyprávěl mi, že dřív se mu to tam taky nelíbilo, ale pár míst si tady oblíbil a byl by prý rád kdyby mi je mohl ukázat, abych změnila na kemp názor. 

Řekla jsem mu, že se mi kemp líbí, že jsem to řekla jen abych se těm holkám zalíbila...a jemu taky. (Sklonila jsem hlavu a červenala se) Najednou jsem se vzchopila a řekla mu, že taková nejsem. A byla bych moc ráda kdyby mě po kempu provedl. Ale že si musím něco ještě urovnat, jestli by to mohlo chvilku počkat. Kývl.

Rozhodla jsem se vyhledat tu skupinku holek a vše uvést na pravou míru. Nemusela jsem je hledat dlouho, měly tu lepší chatku z celého kempu. Zaklepala jsem na dveře. Otevřely a pozvaly mě dál. Řekla jsem že nechci a řeknu jim to mezi dveřmi. Řekla jsem jim, že se mi kemp líbí, a ony mi nestojí za to abych si hrála na povrchní a rozmazlené holčičky jako jsou ony. A pokud sem nerady jezdí tak ať sem nejezdí. Jen aby ten kemp prostě nepomlouvaly a už vůbec ne holky co jsou tady. Každý jsme jiní a všichni něčím výjimeční. Kdybychom byli všichni stejní šlo by to k šípku.. Vždyť kdyby neměly bohaté rodiče a žili ve střední nebo nižší třídě jako jiní, taky by se jim to nelíbilo, kdyby tak o nich někdo mluvil, a že by se nad sebou měly trochu zamyslet. S přáním hezkého dne, jsem odešla za Markem.

Mark mi odpustil a šli jsme se projít po kemp. Opravdu, kemp má spoustu krásných míst a byla by škoda kdyby kemp nakonec zavřeli a ta místa už nikdo neviděl. Napadlo mě, že po dobu trvání na kempu bychom s ostatními lidmi mohli kemp opravit. Mark souhlasil . Domluvili jsme se s majiteli kempu a ti by byli samozřejmě rádi, kdyby se kemp spravil, ale sami na to nestačí, milovali to tu. Já hned věděla, koho bych mohla poprosit o pomoc. Vydala jsem se znovu za holkami (z lepší společnosti) a zkusila jsem je poprosit. Řekla jsem jim, že by mohly dokázat, že nejsou tak zkažené jak si o nich ostatní myslí, a pokud se jim ten kemp nelíbí, mají možnost mu dát druhou šanci. Vysmály se mi a zavřely mi dveře před nosem. Nevadí, jejich chyba, pomyslela jsem si.

I tak jsme sehnali pár lidí, kterým se tu líbilo, a našel se i sponzor. Za předpokladu pořádaní jejich akcí by naši opravu kempu podpořil. Majitelé souhlasili a začalo se. 

Když jsme natírali lavice, ploty, a stěny chatek, objevily se tam TY holky. Omluvily se za své chování, že každý má právo na druhou šanci i co se týče kempů. Kývla jsem na ně, že jsem ráda za to jak se rozhodly. Jedna z nich zavolala rodičům, která má stavební firmu a bylo vyřešeno. Příští léto bude kemp v tom nejlepším pořádku, a prý už mají i zamluvené nějaké termíny přes rok. 

Když jsme odjížděli z kempu, s Markem jsme si vyměnili telefonní čísla a já nějak tušila, že stejně zapomene, když jsme byli každý z jiného konce republiky. Ale ouha, za bránou mi pípla zpráva, že doufá, že se za pár měsíců zase uvidíme. 

Můj pohled: Předstírat, že jste někdo jiný, nikdy není správná volba. Ti kteří vás nemají rádi takový jací jste, nepatří do vašich životů. Jste jací jste a pokud s tím nejsou spokojení, je to jejich problém, ne váš. Nemusíte vypadat a chovat se jak někdo jiný, už jsem psala i v příběhu... Každý jsme nějací a takový jsme a musíme být na to hrdí. Můj názor.